20.1.2010 lehce zapomatovatelné datum přesně stvořené pro páchání nepřístojností, naše cesta do Praglu se sice asi nezapíše do světových či českých dějin, ale v paměti nám nějakou tu dobu zůstane.
Ze začátku vše vypadalo nadějně, ovšem to je tak vždy, měli jsme za úkol přemístit se něčím, čemu české dráhy říkají něco jako vlak do prý hlavního města...Nebývalý problém nastal již při nastupování do vlaku...Kdy jsme prošli vlak jednou tam a naspátek a nenašli jediné volný kupé...nevadí...naštěstí nás zastavila velice ochotná paní průvočí, která nás do slova narvala do 3 kupé vedle sebe...Brněnským cestovatelům se to ale jaksi moc nelíbilo, protože se z polohy ležmo přes sedačky museli přesunout do jakési jim asi na Moravě né příliš známé polohy sedmo, v které již se tak dobře nespí a to jen bylo ještě stížené sezením pouze na jednom místě...paní průvočí byla důzarná a nenechala se odradit ani našim Brněnským spolucestujícím, který jí na otázku"pane mohl by ste si prosím sednout normálně ty kupé jsou pro 8 lidí"svérázně a jednoznačně odpověděl"tož na to vám seru ženska"a nadále přetrval v pololehu na dvou místech zavšiveného kupé...tož nevadí...po transportu vlakem jsme se vyvlačili na hl. nádraží toho slavného capitalcity...Je to divné, ale nějakým nedopatřením se stalo, že jsme byli všichni...stráty na životech se tedy nekonali a po spočítání jsme se vypravili směr muzeum Karlova mostu...vzali jsme to ale ještě přes takové místa jako třeba Oldcitysquare,Publichouse a dustgate až jsme konečně dorazili k nám slibovanému Charlesbridge. Cestou necestou jsme při této procházce nenarazili snad na jediného slovana...proto se nám jaksi pomotala čeština a české názvy těchto památek jsou nám zcela neznámi...čekání před muzeem jsme si zkrátili památeční fotografií, která byla i odborně schlédnuta kolemjdoucí Japonkou s nepřehlédnutelným růžovým kabátem.
Po vpuštění do muzea jsme shlédli prý největší slaměný betlém na světě se zápisem do Guinessovy knihy rekordů, jakésy schody co vedou někam kamsi a poslechli si pestře předlouhlý výklad pana průvodce, který nás nechtěl ošidit o jakoukoli podrobnost. Prohlédli jsme si i přilehlou výstavu modelů z ABC, kde nám p. engineer každému ukázal, že model jakéhosi rádia mohl být i funkční, ale prý zmíněný fotoaparát již ne. Což nás s Pospou velice zamrzelo, protože jsme si chtěli spočítat dpi.
Prohlídka muzea tedy proběhla...Sešli jsme tedy pár schodů a nalodili se na Blatoucha. Loďku připomínajízí krabičku od sirek s komínem ze slámy, kde jsme po zásluze všichni dostali čaj který asi nebylo možné osladit do sladka protože i přes velké množtví cukru byl neustále nahořklý, jako cosi co vyselo ve vzduchu již od příjezdu do Prahy.
Plavba začala v absolutním tichu, neboť jsme se všichni obávali tvrdého a vražedného námořníka co nás nahází do Vltavy, Báli jsme se proto, že všichni předchozí návštěvníci spolužáci nám ho takto popisovali. Ale asi po 10ti minutách jsme všichni zistili a to i Křeček s Lachtanem, že tento pan námořník je absolutní pohodář, že to nemůže být ten zlý pán před kterým nás strašili. Takže tedy po pohodové plavbě plné zajímavého výkladu a navštívených míst jsme se vylodili a naše cesta pokračovala, tentokráte směr Pražský hrad.
Přešli jsme rozkopaný Charlesbridge, vyšlapali si nádherný kopeček k hradu a chvíli pozorovali zasněženou Prahu, potom i jakýsi pokus o střídání hradní stráže, který byl spíše v duchu "ať už to máme rychle za sebou, je nám zima"
Když už to divadlo tedy skončilo šli jsme do chrámu sv. Víta, tady se nám naskytla možnost výkladu p.Šímkové, který jsme bedlivě poslouchali a do posledního detajlu zapomatovali...Zde končila procházka po památkách a začínala procházka po Václavském náměstí, na které jsme se dostali přecpaným metrem.
Každý tuto procházku pojal jiným stylem...někdo se šel najíst do KFC nebo MCDonaldu jiní šli po obchodech a něktří do knihkupectví...
Měli jsme se v 13:40 setkat na rohu u Mekáče, již před tímto časem jsme zde byli všichni, celá třída. ve 40 přišla p.Šímková a když ani v 50 nešel pan engeneer vyslala polovinu, nebo tedy spíše 13 lidí co měli lístek na vlak směr hlavák a dostaňte se domů. zbytek čekal až se dočkal...pan učitel se pouze začetl, takže se mu buhužel pro někoho nic nestalo a všichni jsme se dostali včas stejným vlakem domů.
2024 ©