Nejstrašlivější jízda v životě
Probudím se v nemocnici!...vidím rozmazaně!!...co se děje?!Přichází ke mě sestřička.nevidím jí do obličeje, vidím vše stále rozmazaně..začíná mě uklidňovat, nebo si to aspoň myslím..slyším jakési divné zvuky..Co se to stalo?! Cítím strašnou bolest...
Po dvou hodinách přicházím konečně k sobě...už vidím trochu jasněji...a slyším okolní zvuky...V tu chvíli přišel policista, teda nevypadal jak nějaký zašlí strážník, kterého jde potkat na ulici...představil se mi, a začal se mě vyptávat na různé věci...nechápajíc jsem nevěděl co po mě chce, ptal se mě na nějaké lidi, ukazoval mi fotky...fotky, na kterých byl každý z dotázaných mrtvý...a jaksi...každý divně zabit...
Když jsem strážníkovy nic neřekl, tak odešel...odešel! přibližně za týden přišel znova...mezi tím jsem podstoupil několik psychiatrických a rehabilitačních vyšetření a léčení...V tu chvíli už jsem věděl, o čem mluvil...všechno se mi vybavilo a zapadlo do sebe...protože jsem nechtěl aby se mě moc vyptával, sepsal jsem vše na co jsem si vzpomněl. Podal jsem mu 3 stránky popsaného papíru...tak se na ně zadíval a začal nahlas číst...
Vystoupil jsem z nabouraného auta...všude kolem mě je ticho! nikde nic...zakleslý sedan do stromu už splnil svůj úkol...ruce mám od krve...od vlastní krve...právě jsem zažil největší hrůzu mého života...utíkajíc mezi stromy doufám...doufám, že narazím na někoho kdo mi pomůže...utíkám...ale už nemůžu... neustále se ohlížím, jestli za mnou někdo neběží...běžím dál ze všech sil...běžím pryč s toho zatraceného lesa...krvácení z břicha se mi již zastavilo...doběhl jsem ke stromu... to snad ne!! to není pravda!!! Néé!! Je to ten strom.. ten strom, který...nééé to nemůže být pravda...otočím se! V tu chvíli dostanu ránu a padám na zem upadám do bezvědomí...
Nevím jak dlouho jsem byl bez sebe...ale probudil jsem a všude kolem byla tma...seděl jsem spoutaný na židli...v tu chvíli se mi něco vybavilo...vybavil se mi obličej...obličej toho co mě udeřil...to nemůže být pravda...je to zahradník...zahradník, kterému platím za udržování mé ohromné zahrady kolem vily...nevadí...už na to nemyslím...snažím se rozvázat to lano...to lano kterým mám svázané ruce...
Tak po hodině se mi to povedlo...radostí jsem vstal...v tu chvíli se rozsvítily světla...jsem v místnosti...ta místnost mi přijde nějaká povědomá...ano...je to ono...vzpomínám si tady jsem podepisoval tu smlouvu...akorát je tady všechno rozházené...všude poházené papíry...ta pracovna je celá zničená...a jsou tady zatlučená okna...zatlučená prkny...
Proč se vlastně rozsvítily ty světla až když jsem se rozvázal...chodím místností...dveře už jsem zkusil nejméně 10x otevřít nejdou...v rohu místnosti je umyvadlo, nad ním zrcadlo...jdu si umýt ruce...v tu chvíli spatřím nápis na zrcadle"Kouknešli se nahoru spatříš smrt...pudešli dolu...poznáš utrpení...zústanešli zde přežiješ, ale jenom.." dál jsem to nemohl přečíst..bylo to rozmazané...nešlo to...Kdo to tam napsal! co se to děje!
Chodím po místnosti a hledám další věc která by mi mohla pomoc...halda rozházených papírů na převráceném stole...nic tam neni ... zbytečnosti... sed jsem si zpátky na židli...v tu chvíli se světla zase zhasla...naproti sobě jsem viděl nápis...předtím tam nebyl...musel být napsaný nějakou fosforeskující barvou... stojí tam "seď dál a spadneš dolu...vstaň a vyletíš vzhůru..." nevěděl jsem co dělat...chtěl jsem vstát, ale vzpomněl jsem si na nápis na zrcadle...určitě je i třetí možnost...stoupnul jsem si na židli, abych si to líp přečet...bylo tam ještě:"skoč z židle a uvidíš" nic jiného nezbývalo...
Skočil jsem...pak jsem slyšel strašnou ránu...světla už zase svítila...ležel jsem na zemi a viděl, jak židle a kus podlahy vyletěli nahoru a narazili do stropu...pak spadli zpátky na zem...nespadli na stejné místo...po tom kusu podlahy tam zůstala díra...byla tam tma...nebylo tam nic vidět...hodil jsem tam zbytek z židle abych zjistil jak je to vysoko.. rána se ozvala skoro hned...a pak i nějaký lidský hlas:"halo je tam někdo!" odpověděl jsem:"jsem tady pomiz mi se odsať dostat!" nemohl, byl přivázaný na židli jako já...ten hlas jsem znal...ano ten hlas jsem znal...byl to zahradník ten zahradník co mě udeřil a dostal sem...v první chvíli jsem se na něj chtěl vykašlat...protože on za to vlastně může že tady sem...
Rozmyslel jsem si to...mezi tím se dole rozsvítilo...bylo to nízko tak 2 metry¨...skočil jsem dolu a pustil se s ním do hádky...po chvíli hádání jsem ale uviděl na zdi hodiny...digitální hodiny...odpočítaval se na nich čas...zbýval hodina... pokoj byl podobný tomu mému...v rohu bylo taky umyvadlo se zrcadlem...nebylo na něm ale nic...chodil jsem po místnosti, hledal něco co by mi pomohlo.. a při tom řikal tomu chlapovi co se mi vlastně stalo...pochopil mě... začal hledat se mnou...zkoušel otevříd dveře, ale nešli...stejně jako ty moje...
napadlo mě, že bude někde na zdech podobný nápis jako u mě...sed jsem si na židli...ano měl jsem pravdu...světla se zhasli...na každé stěně bylo něco napsané...naproti mě...bylo"sever,zima, nic tam neni" na další vpravo ode mě:"bezpečí, ale mě neutečeš" za mnou" tudy se videj, ale jenom sám...pak přežiješ" poslední nápis na levé stěne nešel přečíst... byl rozmazaný, nebo spíš něco tom bylo, ale pak to někdo...jakoby na to někdo chrstnul barvu aby sme to nepřečetli..
sesednul jsem v klidu ze židle...začal jsem hledat dál...to ale zahradník začal řvát:"sedni si tam ještě...něco je na stropě!!!" to ale už seděl na židli......ano bylo tam..."dveře nahoře...klíč dole...všechno kolem je jen o čase" na hodinách zbývalo tak 15 sekund...zahradník pořád seděl na židli...čas ubíhá on pořád čte.. přemýšlí, tři, dva , zažval jsem:" skoč!!" jedna nula... na to ale zahradník nestačil zareágovat...židle vystřelila jako ta moje...zahradníkovi jsem už nepomoh...světlo se zas rozsvítilo...všude bylo plno krve...
Digitální hodiny ukazovali 0:00 ... byli ale přimontované na jakýchsi dvířká...předtim jsem si toho nevšim měli stejnou barvu jako zeď..dvířka se pomalu otvírala...uvnitř něco bylo...bál jsem se tam jít, právě jsem totiž viděl, umřít člověka, a byl jsem v šoku...nakonec jsem tam ale šel...byla tam krabička s klíčem...vzal jsem klíč...na stropě bylo, že ty dveře jsou nahoře...
přisunul jsem teda skříň k díře na stropu a snařil jsem se tam vylíst...nevšim jsem si ale, že po židli dole zůstala taky díra...už né tak velká jako ta moje, ale byla tam...toho jsem si všim, až když jsem vylez na horu a zjistil, že klíč neni od těhle dveří...skočil jsem teda znova dolu a našel tu díru...
opět jsem zkusil co tam je...hodil jsem kus něčeho...slyšim, jak to dopadá, ale bylo to spíš šplouchnutí...jakoby to spadlo do vody... bál jsem se tam zkočit...chodil jsem po pokoji a přemýšlel...najednou mi došlo, že jsem nezkusil klíč do dveří tady... pasoval...tim pádem ale přece nápis na stropě lhal...odemknul jsem...byla tam chodba...a tam čtyři dveře a ty kterými jsem přišel...vzpomínám na nápisy na stěnách...na té levé straně...ten nápis...byl napsaný tak aby nešel přečíst...nápis na stropě taky lhal...zkusil jsem zabrat za všechny dveře... všechny zamčené...zkoušim použít zase klíč...ano...jak jsem myslel... klíč patří do všech dveří...vždy jsem ho tam jenom zkusil, jestli tam pasuje a hned zase vyndal neodemikal jsem...do levých dveří šel ale ztěžka...pasoval...ale šel tam ztěžka...
Zamyslel jsem se...jestli nápis na stropě lhal pak ty na stěnách budou taky...odemknul jsem levé dveře... a v tu udělal krok do místnosti... byla to přecíň přede mnou byli už jen jedny dveře ven...nešli ale otevřít...zase nešli...na zdi byli věšáky...na jednom z nich byl nabodnutý kousek papíru...tam napsáno..."Vkročil si do místnosti, z které se dostat ven" podívej se na strop jsou tam klíče...zamkni za sebou dveře kterými si přišel vezmi si klíče a můžeš jít"
Udělal jsem to co bylo na papíře...když jsem zamknul uslyšel jsem strašný ženský výkřik...sebral jsem klíče, které byli přidělané páskou na stropě...a odemknul si cestu ven...byl jsem venku...nikde nikdo...běžel jsem k autu zaparkovanému na silnici..seděl v něm muž... doběhl jsem k autu..otevřel vztekle dveře a začal na něj řvát...ano byl to on...měl v autě monitory a koukal na to co dělají lidé vevnitř...nebyl jsem jediný kdo tam totiž byl...vytáh jsem ho z auta...byl ale silnější...hodil mě na silnici a namířil na mě zbraň...pak jiř si pomatuju jen výstřel...a sirénu...sirénu policie...Ten chudák mě střelil do břicha, netrefil se do srdce...ležim na silnici a pomalu krvácím...sleduju, přestřelku mezi policisty a nim...běžel do toho domu...jeden policista za ním druhý ke mě...pak už si nic nepomatuji, probral jsem se až v nemocnici...
policista po půl hodině čtení dočet...a dodal...ten policista co běžel za ním dovnitř..byl nalezen se zlomeninami obou nohou v mělkém bazénku ve sklepě... žena kterou jste slyšel křičet...přežila...našli ji v druhém patře jak seděla na židli se svázanýma rukama na židli...nalezlo se celkem 5 mrtvých...jeden jak popisujete v přízemí...další dva v bazénku spolu s policistou...jeden v severních dveřích...a poslední poslední asi sám tvůrce...ale není to jisté...vy jste jediný kdo mu mohl vidět do obličeje...potřebovali bych vás k ověření těla...
Za 14 dní jsem na požádání jel do márnice ověřit totožnost zabitého...patolog otevřel box s údajným tělem mrtvého...vytáhl tělo a odkryl hlavu....ale na nosítkách byla jen plastová figurína...patolog a policista tomu nevěřili stejně jako já...
P okračování příště
děkuji 
2024 ©